Malovaná a vínu zaslíbená dědina
Čisté a upravené, zdobené slováckým ornamentem jsou vesnice na Podluží. „Malovaná dědina“, jak ji ve svých písních a obrazech zpodobnil místní rodák František Hřebačka (Fanoš Mikulecký) se poprvé připomíná v roce 1141 jako majetek hradského velkofarního kostela v Břeclavi. Ve 12. a 13. století se u kostela Nanebevzetí P. Marie, rozkládalo řadové malohradištní pohřebiště a ve stejné době se objevují i první zmínky o osadě Těšice, která je od roku 1951 součástí Mikulčic. V tomto období se také poprvé objevuje půdorys protáhlé široké ulicovky, tolik charakteristické pro dnešní podobu obce. Ve 14. a na počátku 15. století se uvádí v Mikulčicích tvrz, nejčastěji je hledána v poloze „Kopec“, v jižní části dědiny, bohužel se nám do současnosti nedochovali žádné viditelné stopy.
Obec Mikulčice je držitelem Ceny Rudolfa II. Za příkladný vztah ke kultuře, její podpory, propagaci a trvalou ochranu kulturního dědictví regionu. Ve čtvrtém ročníku soutěže Vesnice roku získala obec ocenění Modrou stuhu za společenský život.
Památky v obci
Přímo ve vesnici stojí v jádru gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie, v němž je ke spatření unikátní oltář z dubových kmenů nalezených v korytě Moravy. Před chrámem našly své místo barokní sochy sv. Oldřicha a sv. Jana Nepomuckého a o kus dál v parku je vztyčen dřevěný tzv. Lekavých kříž, bohatě vyřezávané dílo lidového řezbáře Františka Vymyslického z Dolních Bojanovic. Kapli sv. Rocha (národní kulturní památka) u hřbitova zdobí malované slovácké žudro. Žudrem je ozdobena i fara a radnice, u níž stojí sousoší sv. Cyrila a Metoděje. Vzpomenout jistě lze též areál tzv. Těšických búd při cestě do Lužic, příp. i mikulčické sklepy u myslivecké chaty a Důl Mír s těžbou lignitu.